Články

Stavba kolejiště bez zkušeností a znalostí?

Tento článek je adresován těm, kteří se rozhodli i přes své minimální zkušenosti a vědomosti postavit si kolejiště...

Začíná to vždycky nějak takhle: "Po 15 letech jsem na půdě znovu vybalil vláčky z dětství, ... a tak jsem se rozhodl, že chci postavit nějaké kolejiště. Pár kolejí mám, místo pro kolejiště taky. Chtěl bych co nejdřív jezdit, takže hurá do toho...". Tento článek budiž drobným poučením a osvětou pro tyto začátečníky. Jeho účelem není je odradit, ale zabránit případným škodám a nasměrovat je s jejich uvažováním správným směrem. Tento článek není ani kuchařka, ani vševědoucí kniha. Šlo mi o snahu posunout nováčka trochu kupředu, když mu sdělím pár poznatků, které možná ještě nestačil vstřebat.

Byl jsem kdysi na úplně stejné startovní čáře. S mizivými vědomostmi a zkušenostmi, ale odhodlán.

Nejdůležitější otázka hned na začátek

Je tvým zájmem vytvořit modelové kolejiště, nebo pouze dráhu na vláčky? Pokud to první, čti dál. Pokud to druhé, není třeba.

Co je vlastně modelové kolejiště?

- svým konceptem se snaží přiblížit realitě. Nachází se na něm smysluplné stanice, které mohou být založené na skutečné předloze, nebo mohou být i zcela fiktivní, avšak v souladu se zákonitostmi a předpisy na dráze.

- vedení trati a koncept krajiny je rozvržen tak, že respektuje základní pravidla daná buď přírodou nebo technickými možnostmi staveb. Platí, že krajina zde byla dříve než umělá stavba trati. Proto by krajina neměla vypadat jako že byla tvořena podle toho kudy vedou koleje. Trať by naopak měla v krajině vytvářet umělý zásah, jehož míra je úměrná důležitosti tratě – zářezy, zdi, náspy, propustky ... čím dražší stavby (mosty, tunely), tím více by měly být opodstatněny významem trati. Těžko by stavitelé trati razili na vlečce do cukrovaru tunel nebo zde stavěli viadukt. Nejlépe je vyjít z předlohy v reálu.

- kolejiště by mělo umožňovat simulaci skutečného provozu, kdy vlaky po reálné železnici nekrouží a nevrací se stále dokola do jedné a téže stanice. Model by měl znázornit část skutečné či fiktivní trati, po které vlaky jedou jedním nebo druhým směrem (z bodu A do bodu B, které mohou ale také nemusí být na kolejišti vidět). Zbytek „neexistující trati“ nahrazují skryté stanice, kde jsou vlaky po odjezdu odstavovány a odkud jsou znovu vypravovány.

Dodržíš-li tyto základní zásady, nebude kolejiště vypadat jako hračka pro děti, ale jako model. Míra přiblížení realitě již jen na tobě, tyto body jsou skutečně pouze ty nejzásadnější. Kvalitní kolejiště není pouze záležitostí krajiny nebo budov.

Několik příkladů, čemu se na modelu vyhnout:

- plány kolejišť, které nabízejí jednotliví výrobci kolejiva, nestojí většinou za nic. Jejich účelem je prodat koleje a to co nejvíc. V souvislosti s těmito plány se často užívá pojem „vlakodrom“.

- brožury staršího data (např zde), kde jsou staré plánky, jsou často překonané. Dnes se již chápání modelu posunulo dál.

- dvojkolejná trať, zakroucená v obloucích malých poloměrů, je nevhodná. Na dvojkolejné trati se provozují dlouhé vlaky a rychlíkové soupravy, které na malých poloměrech oblouků vypadají velmi směšně – souprava se „láme“. I stanice na dvoukolejné trati, má li už být, by měla provozu na této trati odpovídat.

- úrovňové křížení kolejí (tratí) mimo stanici, ve skutečnosti neexistuje. Když už se tratě kříží, tak mimoúrovňově. Jednoduchá kolejová křížení, která se prodávají, se nacházejí pouze ve stanicích a na vlečkách.

- trať, která vyjde ze stanice a okruhem se do téže stanice opět vrátí z opačné strany, aniž by na ní byla jiná stanice či skryté nádraží je nesmysl – viz výše

- stanice s velmi krátkými kolejemi – délky kolejí musí odpovídat trati a předpokládáným vlakům. Má-li vlak zastavit ve stanici, měl by se na danou kolej celý vejít

- krátké tunely vedoucí skrz malé kopce (krtince), tunely bez opodstatnění či tunely viditelně bez „nadloží“, zkrátka kde je hned nad portálem terén div že ho lokomotiva zespodu nezvedá komínem – NE.

- stanice „opticky“ tak blízko sebe, že by chůze pěšky byla rychlejší než jízda vlakem. Stanice je dobré oddělit přírodní překážkou - vodotečí (řeka, potok), strmým svahem, hustým lesem, kulisou, atd. Dvě stanice nepropojujeme silnicí.

- remízy, depa a točny nelze umístit kamkoliv, zvlášť někam na širou trať mimo stanici! Tyto stavby tvoří provozní zázemí železnice a jejich umístění se řídí danými pravidly a předpisy. Depo není pouze "garáž" na lokomotivu a točna, ale celý soubor provozů a úkonů, k nimž je zapotřebí určité vybavení. Více viz literatura.

- domy a hustá zástavba by měly být na kolejišti umístěny při okraji a být tak pouze náznakem města či vesnice. Zástavba opticky zmenšuje prostor kolejiště, volná krajina přírodního typu je pro vytvoření hloubky prostoru vhodnější.

- koupit od někoho staré kolejiště (bazary, aukro, ...) s tím, že si jej opravíš, se obecně nedoporučuje. Jednak je pravděpodobné, že kolejový plán nebude příliš dobře řešen, a kolejiště bude pravděpodobně postaveno na starém plechovém kolejivu, které je zkorodované či je ke korozi náchylné. Starému kolejivu, tzv. "U profilu" je dobré se vyhnout. Ani s jeho výměnou to nebude jednoduché - nové kolejivo má jinou geometrii výhybek a nebude na starý plán pasovat.

Jsi tedy rozhodnut postavit si modelové kolejiště. Co je potřeba rozmyslet na začátku?

- bude kolejiště trvale rozložené? Nebo by ses chtěl vydat cestou modulů či segmentů, skladovaných někde ve skříni? Také můžeš svůj model postavit v souladu s normami některého modulového spolku a mít možnost se účastnit jejich setkání - viz níž.

- co má být účelem kolejiště? Máš radši jízdu vlaku krajinou nebo provoz ve stanici, odjezdy a příjezdy vlaků a posun?

- jakou máš představu o finančních nákladech? Tato představa bývá velmi často výrazně podhodnocena. Cena se neodvíjí pouze od kolejí, ale také od dalšího elektro příslušenství (přestavníky, návěstidla, případně digitální komponenty), vozidel, a krajiny. Cena krajiny bývá opomíjena nejčastěji, byť je nejdražší.

- jaké měřítko to bude? Od zvoleného měřítka a prostoru, který máš k dispozici se zásadně odvíjí možnosti, co všechno lze na modelu ztvárnit.

- hodláš model umístit do nějakého konkrétního časového období (tzv. epochy), chceš modelovat nějakou železniční správu? Např. ČSD, ČD, K.P.E.V. atp. Výběr vozidel pro danou správu se pro různá měřítka může velmi lišit.

- máš radši provoz na hlavní trati, kde řada vlaků pouze projíždí nebo provoz na lokálce, kde se vyskytují krátké soupravy, manipulační vlaky, motorové vozy, ...?

- kolejiště lze ovládat mnoha způsoby. Od jednoduchého ovladače a ručního přehazování výhybek (spíše v kategorii "hračka") přes pokročilou elektroniku v analogu až po digitální systémy. Digitálně lze řídit jak lokomotivy, tak i celé kolejiště - většinou pak už softwarem přes počítač. Ovládat lze výhybky, návěstidla, logické funkce pro stavění a rozpad vlakových cest, kontrolu obsazených kolejí, autoblok atd. Složitější řešení jsou většinou i finančně náročnější. Ačkoliv rozhodnutí o ovládání není zcela zásadní pro návrh kolejového plánu, není na škodu vědět předem, k čemu se přikloníš a přizpůsobit tomu od počátku stavbu - např. volbu izolovaných úseků atd.

Kde můžu vidět, jaké jsou vůbec možnosti?

Jsi-li začátečník, pravděpodobně netušíš, že model či kolejiště může také vypadat zcela jinak než jak si představuješ! Proto neváhej a nejprve se obeznam s možnostmi, a to takto:

- existují publikace (viz níže) k zakoupení nebo ke stažení z internetu

- v ČR existuje celá řada klubů železničního modelářství (často zkratka KŽM), kde by neměl být problém se přijít podívat, poptat se, prohlédnout si všechno zblízka. Stačí se zeptat a domluvit si návštěvu.

- existují i kluby modulové – Zababov, Ostramo, Jaromo apod. Je to spolek modelářů, kteří se několikrát ročně setkávají na předem domluvených akcích v tělocvičnách a podobných prostorech. Jejich moduly jsou vzájemně kompatibilní a tvoří jako celek rozsáhlé kolejiště. Tato setkání je někdy možné po předchozí domluvě (a zaplacení příspěvku pro návštěvníka) navštívit.

- řada klubů má minimálně jednou ročně nějaký den otevřených dveří, výstavu, provozní setkání...

- pátrej na internetu! Řada modelářů má své webové stránky, kde bohatě popisuje svou modelářskou činnost. Mnoho z nich diskutuje s návštěvníky svého webu prostřednictvím nějakého fóra nebo vzkazů. Budeš-li se chtít s daným modelářem setkat osobně, buď připraven i na odmítnutí. Ne každý má zájem vodit si domů neznámé osoby, když má doma modely za desetitisíce až statisíce.

Několik dalších doporučení:

- velikost kolejiště – je potřeba si uvědomit, že všude na kolejiště (minimálně všude kde jsou nějaké koleje) je potřeba dosáhnout. A to tak, že by měl být člověk schopen zde delší dobu pracovat – nakolejit vyhozený vagon, rozpojit vlak, opravit nějaké poškození,... Doporučuje se, že vzdálenost od volného okraje by měla být maximálně 80 cm. Jinak je třeba myslet na případné přístupové otvory, možnost odsunout kolejiště od stěny a pod.

- hodnota stoupání/klesání traťe na modelu je většinou značně vyšší než ve skutečnosti. Jako mezní hodnota se většinou doporučuje 3% (tzn. 3 cm na 1m délky). Je to kvůli možnostem lokomotiv utáhnout daný vlak. V obloucích je odpor vlaku vyšší než v přímé!

- existují normy NEM , které definují mimo jiné průjezdné profily a další geometrické podmínky. Vycházej z nich, zejména pro stanovení výšky podjezdu pod mostem či jinou kolejí.

Závěr a v něm to nejdůležitější

O plánování a stavbě kolejiště vyšly například tyto publikace:

- sešity „Malá Železnice“ – v mnoha ohledech zastaraly, zejména co s týká některých kolejových plánků. Stále ale mohou být užitečné úplnému laikovi pro objasnění základních pojmů.

- přílohy ŽM Magazínu – „Stavba kolejiště“, „Stavba depa“, „Stavba krajiny“, „Plány kolejišť“ (celkem 2x). Tyto publikace sice vycházejí z německých pramenů, nicméně obsahují řadu fotografií a plánků, nemluvě o textech, které jsou pro začátečníka určitě přínosem.

- kniha „Plány kolejišť“, autor Milan Ferdián, 2010 (výborný zdroj inspirace, bohužel vyprodáno). Několik plánků k vidění např. zde (hekttor.biz)

- 111 makiet – množství zajímavých plánků na polském webu

Weby, kde lze začít:

www.trainmania.info - lokálkové kolejiště TT a mnoho dalšího
houmrovyvlaky.wz.cz - stavba kolejiště H0
www.mkzdar.cz - nejambicioznější projekt několika lidí, který roste jako z vody
www.kolejiste-zdar.cz - kolejiště pana Wimmera
diskuze.modely.biz - zde se diskutuje o mnoha vznikajících i existujících kolejištích
lokopin.wz.cz - chceš-li provozovat digitál, tady bych začal. Je zde i článek o plánování kolejiště.
www.volny.cz/masinky2003 - web s množstvím rad a návodů, zejména o plánování kolejiště a o základech návěstní soustavy na železnici

omyly a nepřesnosti v železničním názvosloví - také zajímavý článek na trainmanii

další weby si jistě najdeš sám...

V jednuduchosti je krása - hezká koncová stanice "Rohov". Zdroj www.trainmania.info

Originální řešení malého kolejiště - úvraťová stanice, kde obě trati jsou zakončeny v téže skryté stanici za kulisou. autor: Milan Ferdián

Stanice Skovice a pohled na celkový layout modulového setkání klubu Zababov.

Klasický vlakodrom. Takhle jsem dopadl při prvním návrhu kolejiště já. Žádný učený z nebe nespadl.

A na závěr obrázek, který je sice už z roku 1980, ale platí pořád...

Tento článek je součástí stránek rak-tt.no-ip.org